Spoustu lidí bere rozvod jako osvobození – mě zničil

20 Úno, 2023

Autor: Čtenáři

Věřila jsem, že mám krásné, naplňující a relativně rovnoprávné manželství, dokud můj manžel po čtrnácti letech nepřišel domů a neřekl mi, že mě opouští kvůli jiné ženě. Poslední tři roky jsem truchlila, učila se být samoživitelkou svých dvou dětí, opírala se o podporu přátel a rodiny a jako čtyřicátnice jsem se stala kompetentní a (relativně) úspěšnou na seznamovacích aplikacích. 

Respektuji skutečnost, že pro mnoho žen je rozvod aktem osvobození; pro mě byl zničující. Se svou situací jsem se smířila a už nemám potřebu v noci plakat, ale zjistila jsem, že seznamky pro rozvedené jsou plné partnerů, kteří jsou šťastní a nadšení, že skončili s manželstvím, které pro ně bylo toxické nebo nenaplňující. Často mi vyprávějí o tom, o kolik je život teď lepší nebo o kolik lepší bude v budoucnu. Dokážu si představit naplňující život buď svobodný, nebo znovu partnerský (pravděpodobně v situaci, která nezahrnuje společné bydlení), ale prostě nevidím tuto verzi svého života ani žádnou budoucí možnou verzi jako lepší než tu, kterou jsem měla. 

I po letech terapie a léčebné práce a spoustě dobrých zkušeností s randěním, sexem a vztahy bych si přála mít svůj starý život zpátky. Milovala jsem mít dvě děti, co mají dva rodiče, kteří žili v jednom domě a spolupracovali na společném životě. 

Jak si mám udělat místo pro svůj trvalý smutek ze ztráty této verze rodiny, kterou prostě nemohu obnovit, když celý svět a lidé, s nimiž chodím, chtějí, abych věřila, že jediná cesta k tomu, abych byla v pořádku, je prohlásit, že to, co mám teď, je lepší, svobodnější nebo naplňující?

Chtěla jsem to, co jsem měla, a přišla jsem o to a je to na nic.

A myslím si, že je to právě ta upřímnost, která je důležitá, i když nemusí nutně prospět vztahu. Falešné prohlašování, že to co je nyní je lepší, je nejen neupřímné, ale i nefér vůči potenciálním partnerům, kteří si zaslouží upřímnost stejně jako já.

Všichni jsme něčí ex a naše historie s jinými lidmi – láska a odpor a propuštění – nás dělá tím, kým jsme. Časem se můžeme od své minulosti odprostit, ale na buněčné úrovni jsme podle mě vždycky připoutáni k lidem, s nimiž jsme vyrostli a stali se sami sebou.

Také si myslím, že tlak na partnerské soužití, zejména když máme doma děti, je příliš silný. Mrzí mě rozvod především kvůli dětem, vím všechny ty řeči o tom, jak je lepší, když jsou děti v rozvedené rodině než v rodině, kde se rodiče hádají a podvádí za zády. Samozřejmě jsme dětem řekli všechny ty výhody pro ně – dvoje vánoce, narozeniny a slíbili jim, že se budeme dále vídat, že se nic nemění. Nesou to statečně, ale mě se po starém životě stýská i kdyby jen protože je sakra těžké být jediným dospělým v domácnosti, ať už s podporou přátel a rodiny, nebo bez ní.

Jedno přísloví říká, že nejlepší způsob, jak se přes někoho přenést, je dostat se pod někoho jiného. I když to u mě docela dobře fungovalo, vím, že u mnoha lidí je to naopak. Každý, kdo měl zlomené srdce, ví, že mít v těle nebo proti sobě nového člověka, se kterým se necítí jako doma, posouvá bolest blíže ke středu. Tři roky samoty, která u mě následovali jsou nic ve srovnání se čtrnácti, které jsem strávila ve šťastném manželství, a myslím, že opřít se do svých nevyřešených pocitů na rozdíl od snahy je ignorovat může být pro tuto chvíli tou správnou cestou.

Pevně věřím v proměnlivost lidí a situací, v to, že to, co chceme a potřebujeme, se může a bude časem měnit. Také věřím, že uzdravení nemá konce, že se můžeme celý život posouvat kupředu, aniž bychom se někdy úplně posunuli dál. Očekávat od sebe navzájem, že budeme čistí jako stěna, a ne jako špinaví lidé, je nemožně naivní.

Nikdo nemusí rozumět tomu, jak se cítíte, ale myslím, že je naprosto možné najít lidi, kteří jsou ochotni vyjít vám vstříc tam, kde jste ve své pravdě. Tak dlouho, dokud jste ochotni jim vyjít vstříc v jejich pravdě.

Moc děkujeme za zaslání. Vaše příběhy nám můžete zasílat na redakce@dadab.cz

Pokračujte dál

Noční můry učitelky před nástupem do školy

Noční můry učitelky před nástupem do školy

Od té doby, co jsem před 18 lety začala učit, jsem vždycky měla noční můry z návratu do školy. Většina z nich se týká toho, že se nemůžu dostat do školy a do cesty se mi staví nejrůznější věci, od autonehod po ztracené psy. Druhá verze snu zahrnuje, že nemůžu najít...

Moje tchýně nikdy nepřijala mé adoptované děti

Moje tchýně nikdy nepřijala mé adoptované děti

Ještě, že mám svojí mámu. Moji synové jsou dva nejmladší z jejích 4 vnoučat - a nikdy jsem nezaznamenala žádné rozdíly v tom, jak se chová k některému z nich. Ani můj táta nevidí mé dva kluky jako jiné než jejich bratrance a sestřenice. Nikdy mu nevadilo, že jsou...

Pin It on Pinterest

Share This