Ve světě, kde jsou lidem digitálně servírovány dezinformace, je skepticismus pro dospělého člověka ctností. U dítěte je to spíše neobvyklá vlastnost, která se zdá být v rozporu s otevřeností a radostí, ale může být stále důležitější, protože rodiče se snaží připravit děti na zmatený svět. Jak ale najít rovnováhu a podpořit zvědavost ohledně motivů, aniž bychom vyvolávali nedůvěru nebo ještě hůře cynismus? Je to těžké a vyžaduje to řeckou oddanost llogikos, sladkému přijetí logiky.
Historie ukazuje, že cynici se často mýlí, a výzkumy naznačují, že cynismus může vést ke špatným zdravotním výsledkům, zvyšuje riziko srdečních chorob a demence. Mezilidský stres je pro cyniky také častým problémem, stejně jako tendence podceňovat nebo ignorovat podporu přátel, rodiny a kolegů. Je to zkrátka špatný životní styl.
Přesto může být skepticismus uklidňující. Skeptici mají nástroje, jak metodicky a bez emocí vyslechnout své zkušenosti. To umožňuje jakýsi praktický, stoický přístup k rozhodování.
„Na skepsi se dívám jako na součást kritického myšlení,“ říká vývojová psycholožka Daniela Horká. Poznamenává, že klíčem k výuce těchto dovedností je přimět děti, aby zpochybňovaly své předpoklady, zejména pokud jsou negativní.
Není těžké děti v těchto chvílích přistihnout. Mladší děti často dochází k hluboce cynickým závěrům typu „nikdo mě nemá rád“ nebo „už nikdy se nebudeme bavit“. Horká vyzývá rodiče, aby tyto představy zpochybnili. „Pokládejte jim různé otázky,“ říká. „Ptejte se: ‚Co tě vede k tomu, že takhle přemýšlíš? Snažíte se pochopit, proč dospěli k takovému závěru. A začněte s tím co nejdříve.“
Kladením těchto otázek rodiče začínají modelovat zvídavost a metodický přístup k závěrům. To je důležité, protože cynické odpovědi často přicházejí dříve než kritické myšlení. Jsou okamžité a pohodlné. Rodiče pomáhají tím, že děti požádají, aby si udělaly časový odstup.
„Jde o to vyzvat je, aby si udělaly jasno, a nabádat je, aby si přesně zjistily správná fakta,“ říká Horká. „Naučit je logicky uvažovat místo toho, aby dělaly závěry opravdu rychle.“
Tento proces je ve skutečnosti poměrně přísný a vyžaduje explicitní lekce o standardech kritického myšlení.
Vezměme si dítě, které přijde domů rozrušené, že nebylo vybráno pro nějakou aktivitu ve třídě. Cynický závěr je, že učitel je zlý, nebo ještě hůře, že dítě je nějak špatné nebo nechtěné. Rodiče by v tom okamžiku měli zasáhnout a požádat své dítě, aby si ujasnilo, co se stalo. Součástí toho je pomoci dětem poznat, že je v pořádku ptát se dospělých, když jsou zmatené nebo nerozumí.
Dále mohou rodiče pomoci dětem s přesností tím, že je seznámí s fakty. Musí zjistit, co bylo skutečně řečeno a co se stalo. Možná dítě zapomnělo zvednout ruku? Nebo možná učitelka řekla, že hledá děti, které tento týden ještě nebyly vybrány?
Relevance dosáhnete, když rodiče požádají děti, aby si vzpomněly na jiné případy, kdy si učitelka musela mezi dětmi vybírat, a co se při nich stalo. Logika pak může pomoci spojit všechny nitky dohromady, když se rodiče zeptají, zda původní domněnka dává ve světle faktů smysl.
Nakonec by rodiče měli děti povzbudit, aby byly ve svých domněnkách spravedlivé. Koneckonců je možné, že výběr dětí pro úkoly je pro učitele těžký. Tato dávka empatie může dětem pomoci dospět ke smysluplným a pozitivním závěrům.
Michaela Horká poznamenává, že to není standardní postup pro rodiče, kteří raději dětem říkají, co si mají myslet, než aby jim dali možnost myslet si své. Možná jen z důvodů, aby jejich úsudek nebyl špatný.
„To pak považujeme za chybu,“ říká Horká. „Takže jako rodič odměníte své dítě za proces kritického myšlení nebo je potrestáte za chybu? Moje odpověď je, že je za proces kritického myšlení odměníte.“
Kritické myšlení přece vyžaduje praxi. A chyby jsou neuvěřitelným způsobem, jak tento nácvik vyladit, aby se nakonec změnil v pevnou skepsi, která vítá jakýkoli logický závěr a vyhýbá se cynismu.
Skepse však není vše, co je potřeba k boji proti cynismu. Je to součást souhvězdí vlastností, které děti potřebují, aby dokázaly vidět a užívat si svět takový, jaký je. Vedle skepticismu musí rodiče podporovat kreativitu, představivost a hru.
To znamená, že skepse by neměla být na úkor toho, aby děti mohly být dětmi. To je obrovská část toho, jak jsme nakonec schopni vytvářet vlastní originální nápady a oceňovat podstatu krásy.
