Představte si situaci, kdy jsme byli na předporodním kurzu. Skupina budooucích maminek s partnery, kteří se připravovali na porod. Bylo očividné, že tam měly být středem pozornosti ženy, kterých se téma jednoznačně týkalo. Přesto byl slyšet nejvíce jeden z nastávajících tatínků – právník. Který neustále vysvětlovat, jaká mají ženy práva v porodnici. Bezpochyby to nebylo myšleno zle, myslel si nejspíš, že prokazuje všem ženám službu, ale i tak mi to přišlo zarážející. Moje žena to přešla s poznámkou “to byl hrozný mansplaining”.
A ten den jsem se naučil další novou věc. Krom všech možných porodních tipů jsem musel ještě ke všemu začít chápat, co je mansplaining a samozřejmě pak strávit několik týdnů přemýšlením, zda-li se ho nedopouštím pravidelně i já.
Dneska už pravděpodobně všichni tento termín znáte. Lze jej definovat jako situaci, kdy muž něco vysvětluje povýšeně, často ženskému publiku. Pravděpodobně se jedná o téma, které posluchačka již zná, ale řečník, ať už záměrně, nebo ne, předpokládá, že ho nezná tak důkladně jako on, přičemž podtextem je, že ho nechápe, protože je žena. Nebo že on ví o tématu víc než ona prostě proto, že on je muž a ona žena.
Mansplaining je především o tónu a domněnkách. Ať už osobně nebo online, na pracovní schůzce nebo na večeři s přáteli, mluvčí dává najevo, že je přesvědčen, že jeho názor na dané téma je správný, a protože je muž, zaslouží si, aby mu bylo nasloucháno.
I když je snadné rozpoznat mansplainera, je třeba sebeuvědomění, abyste zjistili, kdy jste tímto chováním vinni vy. To neznamená, že nesmíte vyjádřit svůj názor nebo se zapojit do tématu ze strachu, že budete obviněni z tohoto chování. Spíše to jednoduše znamená, že byste měli mít povědomí o situaci, ve které se nacházíte, a vědět, kdy o vaše rady a vysvětlování někdo stojí a kdy ustoupit. Jde o to, abyste se zklidnili a zeptali se sami sebe: Chce tato osoba vysvětlení? Předpokládám, že tato osoba neví, o čem mluví?
Mansplaining lze odlišit od prostého vysvětlování jako muž podle toho, zda je vysvětlení vnímáno jako povýšenecké nebo blahosklonné, obvykle proto, že vysvětlující předpokládá, že má o tématu větší znalosti. Vysvětlující to může myslet dobře a snažit se předat své znalosti nebo odbornost altruisticky, ale dělá-li to zbytečně, může se to stát problematickým v pracovních i domácích vztazích.
Jak si tedy ověřit, zda nejste vinni mansplainingem? Zde je několik otázek, které si můžete položit.
1. „Chce tato osoba znát můj názor?“
Celkem jednoduchá otázka, na kterou může být obtížné odpovědět. Je však důležité nepředpokládat, že jakákoli moudrost, kterou můžete nabídnout, je tak hluboká, že je třeba ji sdílet. Osoba, se kterou mluvíte, nemusí chtít nebo potřebovat vaši pomoc či radu a její nabízení by ji mohlo jen odradit. Zkuste se jich nejdříve zeptat, a pak teprve dát odpověď. A pokud o vaši radu nebo vysvětlení nestojí nebo je nepotřebuje, jednoduše toho zanechte.
2. „Jsem já tou nejpovolanější osobou, která o tomto tématu může právě teď mluvit?”
Jasně, pravděpodobně jste odborníkem v určitých oblastech, ale nejste odborníkem na každé téma. A rozhodně to neznamená, že jste schopni přistupovat k danému tématu se stejným nadhledem a perspektivou jako jiná osoba. Ověřte si sami u sebe, zda vaše zkušenosti a moudrost v dané situaci nejsou pro probírané téma zásadnější než zkušenosti a moudrost lidí ve vašem okolí.
3. „Nesnažím se náhodou někomu popsat jeho vlastní zkušenost?”
Tohle je jednoduché. Pokud jste něco přímo nezažili, nemluvte o tom, jako byste to zažili. Máte naprosté právo na názor na danou problematiku. Ale to neznamená, že máte právo vysvětlovat ostatním lidem, jaké ty zkušenosti jsou nebo co by měly pro někoho znamenat.
4. „Jaký je přínos pocitu, že musím mít pravdu?“
Co si slibujete od toho, že vyjádříte svůj názor nebo vysvětlíte něco, o čem máte pocit, že by to druhý člověk měl vědět? A převáží přínosy dokazování vašeho názoru nad možnými následky mansplainingu? Jste ochotni riskovat přátelství nebo vztah jen proto, abyste se cítili intelektuálně nadřazeni? Zamyslete se nad tím, co tím získáte a jaké je riziko, že to uděláte? Stojí to za boj o moc?
5. „Opravdu vím víc než ten člověk?“
Proč této osobě vysvětlujete to, co jí vysvětlujete? Je to proto, že ve skutečnosti máte více informací a snažíte se mu pomoci nebo nabídnout náhled? Nebo je to prostě proto, že chcete mít pocit, že jste chytřejší než oni? Všichni se občas cítíme nejistě a pocit, že musíte dotyčného „převyšovat“, způsobí jen další rozkol v konverzaci nebo vztahu.
6. „Zajímá se ta osoba, se kterou mluvím o to, co říkám?”
Všimli jste si, že v místnost během vašeho rozhovoru trochu utichla? Zdá se vám, že se jim zaleskly oči a že jen nepřítomně přikyvují, zatímco vy pokračujete? To je rozhodně něco, na co je třeba se zaměřit. Pokud všichni ostatní zmlkli a vy ne, pravděpodobně jste mansplainer.
