Pokud jste zjistili, že se vaše dítě sebepoškozuje, pravděpodobně prožíváte záplavu emocí ohledně jeho bezpečí a pohody a také spoustu otázek, jak byste měli situaci řešit. Podle výzkumu Journal of Child Psychology and Psychiatry, který probíhal v sedmi evropských státech, sebepoškozování bývá častější u dívek, kdy vyšlo že se jedna z deseti dívek v uplynulém roce sebepožkozovala. Současně u mladých lidí LGBTQIA+ je čtyřikrát vyšší pravděpodobnost sebepoškozování než u jejich cisgenderových heterosexuálních vrstevníků.
Skutečnost, že sebepoškozování je u dětí a dospívajících znepokojivě časté, jen zvyšuje vážnost, kterou rodiče pociťují, když zjistí, že se jejich vlastní dítě dopouští takového chování. Co byste tedy měli dělat (a co ne), pokud se vaše rodina ocitne v takové situaci? Jak byste měli reagovat?
Co je to sebepoškozování?
„Sebepoškozující chování zahrnuje cokoli, čím si člověk ubližuje,“ vysvětluje doktorka a psycholožka Jaroslava Jurníčková. „Toto chování obvykle zahrnuje řezání, pálení nebo štípání do kůže nebo mlácení hlavou o zeď.“ K dalším formám sebepoškozování patří: škrábání kůže až do krve, údery pěstí (buď do sebe, nebo do jiných předmětů), infikování se, vkládání předmětů do tělesných otvorů, pití škodlivých látek (např. bělidla nebo pracího prášku) a úmyslné lámání kostí.
Nejčastější formou sebepoškozování je řezání do kůže, a to v 70-90 % případů, bouchání do hlavy nebo bití 21-44 % a pálení kůže 15-35 %. Většina lidí, kteří se tohoto chování dopouštějí, má více než jeden způsob sebepoškozování.
„Obvykle se lidé tomuto chování věnují v soukromí,“ říká Jurníčková. „K sebepoškozování může docházet z mnoha důvodů a nejčastějším z nich je, že se jedinec snaží najít úlevu od intenzivních negativních emocí a otupit emocionální bolest.“
Jaké jsou příznaky sebepoškozování u dětí?
Mějte na paměti, že tyto příznaky nejsou vždy přímým důkazem toho, že se vaše dítě sebepoškozuje, ale je to chování, které byste měli vzít v potaz v případě, že máte obavy.
- Nevysvětlitelné řezné rány, modřiny nebo popáleniny kolem zápěstí, paží a stehen.
- Zvýšený zvyk nosit dlouhé rukávy nebo oblečení, které zakrývá ruce a nohy i v horkém počasí.
- Obava převlékat se před ostatními.
- Výrazná změna stravovacích návyků, která se pohybuje buď od nadměrného, nebo nedostatečného stravování.
- Nutkavá potřeba cvičit.
Znamená sebepoškozování, že má vaše dítě sebevražedné sklony?
Jurníčková upozorňuje, že většina forem sebepoškozování spadá do kategorie nesebevražedného sebepoškozování, což znamená, že neznamenají pokus o sebevraždu. Výzkumy ukazují, že toto chování je nejčastější u dospívajících a mladých dospělých, obvykle začíná kolem 13. nebo 14. roku života. A přestože sebepoškozování nemusí nutně znamenat, že je vaše dítě v bezprostředním ohrožení nebo má aktivní sebevražedné myšlenky, studie prokázaly výrazně vysokou korelaci mezi nesebevražedným chováním a sebevražednými pokusy. Podle studie z roku 2006 70 % dospívajících, kteří se dopouštějí nesebevražedného sebepoškozování, uvedlo, že se někdy v životě pokusili o sebevraždu, a 55 % uvedlo, že se pokusili o sebevraždu vícekrát.
Co byste měli dělat, pokud zjistíte, že se vaše dítě sebepoškozuje?
Nejprve byste měli ošetřit všechna akutní zranění a v případě potřeby okamžitě vyhledat lékařskou pomoc, upozorňuje Jurníčková. „Rodiče by měli okamžitě ošetřit rány/poranění, v případě potřeby vyhledat lékařskou pomoc a odstranit všechny předměty, které dítě použilo k sebepoškozování (tj. zlikvidovat žiletky, schovat nože, zamknout skříně, kde se škodlivé předměty mohou nacházet). Rodiče by pak měli okamžitě vyhledat odbornou péči o své dítě. To by mělo zahrnovat kontaktování terapeuta nebo psychiatra dítěte nebo zavolání pediatrovi, aby získal okamžité doporučení k terapeutovi nebo poskytovateli psychiatrické péče.“
Jurníčková zdůrazňuje, že jakýkoli důkaz sebepoškozování by měl být odborně ošetřen, „ideálně psychologem nebo psychiatrem, a to nejlépe někým, kdo praktikuje přístup zvaný dialektická behaviorální terapie (DBT). DBT je zlatým standardem léčby sebepoškozování u dětí a dospívajících. Tato forma terapie založená na dovednostech učí mechanismy zvládání pro podporu regulace emocí, včetně alternativ k sebepoškozování, jako je rozptýlení pozornosti, pohyb, řízená meditace a podobně“
Bez ohledu na to, jak děsivá se vám jako rodiči může situace zdát, je nesmírně důležité zachovat klid a přistupovat k dítěti jemně a beze studu. Pokud jde o to, co jim můžete říct, Jurníčková doporučuje něco takového: „Je mi moc líto, že to prožíváš, mám o tebe strach a chci, abys byl v bezpečí. Najdu ti odborníka, se kterým si můžeš promluvit a který ti pomůže, a jsem tady, abych tě podpořil, jak jen to bude možné.“ Hněv, agrese nebo frustrace nejsou tím správným způsobem, jak proniknout k dítěti, které se zjevně významným způsobem potýká s problémy.
„Rodiče by si měli toto chování vykládat tak, že dítě bojuje s emocionální bolestí, jako je úzkost, deprese, trauma, intenzivní negativní emoce,“ říká Jurníčková. „Dítě si pravděpodobně skutečně nechce ublížit, ale spíše hledá úlevu – v některých případech může sebepoškozování spíše než bolest přinést pocit úlevy a uklidnění. Ale upřímně řečeno, sebepoškozování je oblast, ve které by rodič rozhodně neměl postupovat sám a měl by vyhledat odborné vedení terapeuta.“
Dodává: „Sebepoškozování může být prostě jen pokusem dítěte o regulaci emocí, ale v každém případě by se mělo brát velmi vážně. Sebepoškozování je signálem, že dítě skutečně trpí a snaží se uniknout pocitům intenzivní citové bolesti. Rodiče a pečovatelé by měli využít všech prostředků, aby zabránili opakování sebepoškozování, a zeptat se dítěte, zda nemá myšlenky na [sebevraždu] – i když posouzení rizika nejlépe provede odborník, a proto by rodiče měli okamžitě vyhledat odbornou pomoc.“
Jaké zdroje jsou k dispozici ?
Kromě toho, že se můžete obrátit na lékaře, zde je několik odkazů, které by vám mohly být užitečné:
Linky důvěry
- Linka bezpečí
- bezplatná linka důvěry pro děti a dospívající: 116 111 (nonstop)
- rodičovská linka: 840 111 234; 606 021 021, e-mail: pomoc@rodicovskalinka.cz
- internetová linka: lb@linkabezpeci.cz
- Linka důvěry Dětského krizového centra
- linka důvěry pro děti i dospělé osoby: 241 484 149 (nonstop)
- chat: https://www.ditekrize.cz/pomahame-detem/
- skype: ld_dkc
- internetové poradenství: problem@ditekrize.cz
- SPONDEA Brno
- telefonická krizová linka: 541 235 511, 608 118 088 (nonstop)
- internetové poradenství: krizovapomoc@spondea.cz
- chat: http://chat.spondea.cz/
- Modrá linka– linka důvěry nejen pro děti a mládež
- telefon: 549 241 010, 608 902 410
- e-mail: help@modralinka.cz
- skype: modralinka
- chat: https://chat.modralinka.cz/
Krizová centra
- Dětské krizové centrum Praha – ambulantní pracoviště krizové pomoci
- adresa: V Zápolí 1250, Praha 4
- telefon pro objednání: 241 480 511
- e-mail pro objednání: ambulance@ditekrize.cz
- Centrum krizové intervence Praha
- adresa: Ústavní 91, Praha 8
- telefon pro objednání: 284 016 110
- Archa pro rodiny s dětmi
- adresa: Prokopova 17, Plzeň 301 00
- tel: 733 614 645
- e-mail: archa@diakoniezapad.cz
- Povídej – Centrum krizové intervence vKutné Hoře
- adresa poradny pro lidi v tísni: Česká 235, Kutná Hora
- telefon: 327 511 111
- internetové poradenství: linkaduvery@kh.cz
- SPONDEA Brno
- adresa krizového centra: Sýpka 25, Brno
- telefon: 739 078 078
- Rodinná poradna Centra sociálních služeb Ostrava, o.p.s.
- adresa: Jahnova 867/12, 709 00 Ostrava – Mariánské Hory
- tel: 596 123 555, mobil: 739 424 175
- e-mail: kc@css-ostrava.cz
Ať už se děje cokoli, nemusíte na to být (vy ani vaše dítě) sami.
